Hamburský přístav je světoznámým symbolem
tohoto hanzovního města a zároveň jeho branou do světa. Sídlí zde také
společnost Blohm+Voss, která má v Hamburku i svůj původ: Byla založena roku
1877 a až do současnosti výrazně ovlivňuje vzhled přístaviště jižně od tunelu
pod Labem ve čtvrti St. Pauli – od starobylých správních budov přes obrovské
jeřáby až po mohutné tovární haly a doky, kde pravidelně kotví největší
osobní i nákladní lodě světa.
Společnost Blohm+Voss, kterou v roce 2016
převzal brémský rodinný podnik Lürssen, v současné době zaměstnává více
než 600 lidí. Specializuje se na stavbu nových námořních lodí a na opravy,
renovace a údržbářské práce – od jachet přes obchodní lodě až po
zaoceánské parníky mezinárodních společností zajišťujících okružní plavby. „Každý
rok připluje do našich doků 25 až 30 lodí,“ vysvětluje Herbert Lembcke,
svářečský inženýr ve společnosti Blohm+Voss.
Při
kotvení v doku platí: Čas jsou peníze
Největší dok je dlouhý přibližně 350 metrů –
dost pro výletní obry, které zde znovu uvádějí do stavu schopného plavby: „V
těchto případech na nás časová tíseň obzvlášť doléhá,“ popisuje
H. Lembcke. „Ostatně každý den v suchém doku stojí rejdaře obrovské
peníze. Jachty lze většinou ukotvit i na delší dobu, ale výletní lodě musejí být
často už během několika málo dní zase připravené k plavbě.“ Pracovní kroky
v loděnici jsou proto na minutu přesně načasované.
Velkou část prací spojených s opravami lodí
tvoří svařování. Svářeči mají pro plnění svých úkolů k dispozici přibližně
700 nejrůznějších svařovacích systémů: „Přitom se jedná hlavně o svařování
oceli, ale také hliníku a dalších kovů – a to ve všech materiálových
tloušťkách,“ vysvětluje H. Lembcke. „Většina prací se provádí ručně, protože
jsou často příliš speciální na to, aby se je vyplatilo automatizovat.“
Povinnost
důkladně dokládat svařovací procesy
Zdaleka nejčastěji používaným svařovacím
procesem ve společnosti Blohm+Voss je svařování s trubičkovým drátem. Uplatní
se zde ale také svařování pod tavidlem, elektrodové i TIG svařování. „Nejdůležitějším
kritériem je přitom vždy stabilita spoje,“ zdůrazňuje H. Lembcke. „Svarové
švy musejí být těsné a pevné – všechno ostatní je na širém moři
druhořadé.“ Protože na lodích je na prvním místě bezpečnost posádky a pasažérů,
veškeré práce se přísně kontrolují – například vnější povrch svarových švů pod
hladinou pomocí vakua nebo ultrazvuku. „Pokud jde o použité přístroje a
procesy, máme navíc povinnost vše důkladně dokládat – naše svářečské
certifikace i celá loděnice se auditují každé tři roky,“ doplňuje tento
svářečský inženýr.
K běžným úkolům patří také práce na nádržích, nosných konstrukcích, vnitřním vybavení,
kormidlech a lodních šroubech. To přináší nejrůznější výzvy: „Někdy je
třeba spojit velmi silné materiály o tloušťce okolo 100 milimetrů, nebo
i víc,“ vysvětluje H. Lembcke. „Často navíc svařujeme ve velmi
stísněných prostorách a vysokých teplotách. Naši zaměstnanci tak musejí
svařovat ve velmi náročných podmínkách.“ Aby nebyli vystaveni svařovacím
plynům, nosí helmu s integrovaným systémem filtrace vzduchu. „Nesmíme
zapomínat ani na časový tlak, kterému jsme vystaveni. Proto potřebujeme
svařovací systémy, se kterými můžeme pracovat efektivně, bezpečně
a bezchybně.“