Expozice svařovacím parám

Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) nedávno zveřejnila monografii 118. V ní zařadila svařovací kouř mezi karcinogeny skupiny 1. Tato problematika intenzivně zaměstnává celý výrobní průmysl, stejně jako společnost Fronius. V souvislosti s tím se nám podařilo získat rozhovor s předsedou komise pro bezpečnost práce a ochranu zdraví institutu II W (International Institute of Welding) a odborníkem na obloukové svařovací procesy Geoffem Meltonem.

Geoff Melton: Od skončení studia fyziky a elektroniky na univerzitě v St. Andrews ve Skotsku pracuje Geoff Melton ve výzkumu a vývoji v oblasti svařování – nyní již téměř 40 let. Je technologickým manažerem svářečského institutu TWI v Cambridgi (Velká Británie) a předsedou technické komise VIII pro zdraví, bezpečnost a životní prostředí Mezinárodního institutu svařování (IIW). Doporučení IIW mají velkou váhu při vypracovávání národních a mezinárodních předpisů, např. pro problematiku svařovacího kouře.

Pane Meltone, co podle vašeho názoru přimělo IARC, instituci Světové zdravotnické organizace, aby úroveň rizika svařovacího kouře nově klasifikovala?

IARC je grémium odborníků, kteří zkoumali všechny zveřejněné informace na toto téma, např. údaje o expozici, studie zabývající se rakovinou u lidí a zvířat, jejím mechanizmem a dalšími údaji. Na základě „zásadních nových poznatků“ došli k závěru, že všechny částečky svařovacího kouře, bez ohledu na jejich složení, by měly být přeřazeny z „podezřelých karcinogenů pro člověka“ (skupina 2B) mezi „prokázané karcinogeny pro člověka“ (skupiny 1). V minulosti bylo těžké odlišit účinky svařovacího kouře od účinků jiného zatížení, např. azbestem nebo cigaretovým kouřem. Ale nyní, po očištění od zatížení jinými látkami, byly mezi svařovacím kouřem a rakovinou nalezeny reálné souvislosti. Lékaři IARC proto došli k závěru, že existují „dostatečné důkazy“ pro to, že svařovací kouř může u člověka vyvolat určité druhy rakoviny.

Mohlo by to vést k omezení, nebo dokonce úplnému zákazu vystavení svařovacímu kouři?

IARC zkoumá důkazy a vyvozuje závěry ohledně rizika rakoviny u konkrétních látek. Tato organizace nedefinuje žádné limity ani nevydává závazné předpisy. Je na odpovědnosti jiných mezinárodních a národních institucí, aby přezkoumaly závěry a stanovily mezní hodnoty expozice, v rámci kterých se může dále svařovat. Protože se však tyto mezní hodnoty sníží, bude kontrola expozice složitější. Konkrétní přístup se liší – některé země mají mezní hodnoty pro svařovací kouř na pracovišti, jiné kontrolují kouř podle individuálních mezních hodnot jednotlivých složek, například chromu, niklu a manganu.

Při všech těch diskuzích bychom si měli uvědomit, že agentura IARC zařadila mezi rakovinotvorné i některé další běžné látky, jako například výfukové zplodiny vznětových motorů. Tyto látky nejsou zakázané, ale existují pro ně doporučené mezní hodnoty.

Jak tento nejnovější vývoj ovlivní vaši práci v IIW?

Důležité je uvědomit si, že publikace IARC vyvozují závěry na základě zkoumaných důkazů, ale nejsou právními dokumenty. Monografie 118 je však velmi důležitý dokument, který musíme prostudovat a příslušně na něj reagovat. Svařovací průmysl pohlíží na IIW jako na podporu usnadňující orientaci. Proto připravujeme o riziku vzniku rakoviny ze svařovacího kouře nové vyjádření, které zveřejníme ještě v tomto roce.

Členové IIW budou svařovací kouř nadále prověřovat a zkoumat, aby získali více poznatků. Chceme tak být schopni podniknout kroky vedoucí ke snížení dopadu těchto zjištění. Příkladem bližšího zkoumání je vznik šestimocného chromu ve svařovacím kouři: Je to karcinogen, jehož mechanizmu ještě zcela nerozumíme.

Institut IIW dosud nevydal žádné oficiální prohlášení. Co byste vy osobně doporučil?

Myslím, že je již zažitou praxí držet zatížení kouřem pro svářeče tak nízko, jak jen je to možné. Existuje hierarchie opatření pro snížení expozice: od minimalizace množství kouře vznikajícího při procesu přes použití zařízení na odsávání kouře až po nošení ochranných dýchacích přístrojů. V některých zemích byl kouř z vysokolegovaných ocelí dosud podroben zvláštním předpisům více než kouř z jiných slitin. Dnešním poselstvím je, že by se mělo se všemi formami svařovacího kouře zacházet stejně.

Jak mohou výrobci svařovacích systémů ovlivnit minimalizaci svařovacího kouře?

Největší podíl svařovacího kouře pochází z přídavného materiálu, takže množství a složení kouře vznikajícího při svařování by se mohlo redukovat právě vylepšením těchto přídavných materiálů. Důležitá je však také kontrola oblouku prostřednictvím svařovacího zdroje. Stabilnější oblouk obecně vytváří méně kouře a tuto stabilitu zajistí přesnější regulace oblouku svařovacím zdrojem. Největší podíl kouře vzniká odpařováním z roztavených kapek – regulace parametrů svařování s cílem minimalizovat teplotu kapek taveniny tedy ovlivňuje emise kouřových plynů.

Nicméně svařovací kouř je do určité míry stále nevyhnutelný. Z tohoto důvodu nabízíme širokou paletu výrobků, např. svářečské kukly s přívodem čerstvého vzduchu a odsávací hořáky. Ale ne každý je používá. Proč myslíte, že je tomu tak?

Myslím, že odsávací hořáky mají špatnou pověst. Existují obavy, že vadí ochrannému plynu a negativně ovlivňují kvalitu svarových švů. Původní konstrukce byly navíc těžké a neskladné. Výrobci jako Fronius musejí své zákazníky přesvědčit, že odsávací hořáky nové generace jsou dobrou alternativou lokálního odsávání.

Mají výrobci vybavení ještě jiné možnosti, jak zvýšit bezpečnost?

Nejlepší ochranou je zabránit, aby svářeči byli vystaveni kouři v místě jeho vzniku. Důležitou roli zde představuje mechanizace a robotika.

Pokud jde o robotizované svařovací systémy a automatizaci, naše společnost už má silnou pozici. Přesto je na světě ještě mnoho ručních svářečů, a bude tomu tak pravděpodobně i nadále. Co můžeme udělat pro ochranu těchto lidí?

Nejdůležitější je, aby si svářeči uvědomovali nebezpečí, kterému jsou vystaveni. Musíme se intenzivněji angažovat ve fázi vzdělávání a od samého začátku o případných nebezpečích velmi podrobně informovat školitele. To je nejlepší cesta, abychom oslovili mladé svářeče a zajistili, že opatření pro ochranu zdraví a zajištění bezpečnosti budou realizována jak v teorii, tak také v praxi. Můj osobní pocit je, že svářeči jsou s tématem opravdu dobře seznámeni. Mladí svářeči již nebezpečí rozpoznají a trvají na příslušných bezpečnostních opatřeních.

Pro společnost Fronius, stejně jako pro další výrobce existuje kromě vývoje vylepšených metod na regulaci kouřových plynů stále ještě nutnost zdokonalovat svařovací procesy tak, aby na zdroji vznikalo méně kouře.

Signalizuje monografie 118 agentury IARC konec svařovacího průmyslu?

Ne, to rozhodně ne. Již mnoho let si uvědomujeme, že složky svařovacího kouře mohou být rakovinotvorné, a na snížení zatížení svařovacím kouřem máme dobré systémy. Tato nová klasifikace agentury IARC podtrhuje nutnost dalšího vývoje nových přístupů a systémů, abychom zatížení svářečů kouřem omezili na minimum.

Naší nejvyšší prioritou musí být neustálé snižování rizika. Věřím, že tímto způsobem můžeme zajistit budoucnost našeho odvětví.