Svařování TIG je svařovací postup, který umožňuje dosáhnout nejvyšší kvality svaru. Oblouk hoří mezi neodtavující se wolframovou elektrodou a svařencem v plynné atmosféře bez kyslíku. Inertní ochranný plyn zabraňuje chemickým reakcím s tekutou tavnou lázní. Díky tomu vznikají hladké a rovné svarové švy bez pórů.
Tento proces se využívá například při výrobě nádob na potraviny z vysokolegovaných chromniklových ocelí. Na zásobnících nesmí být viditelné náběhové barvy. Ty vznikají oxidací kovového povrchu a znečišťují obsah. V takovém případě musí výrobce povrchy obarvit. To škodí životnímu prostředí a zvyšuje náklady. Mnohem lepší je dosáhnout co nejmenšího poměru náběhových barev – při svařování TIG je lze omezit na minimum.
Z hygienických důvodů je navíc důležité, aby svary byly čisté, hladké a bez rozstřiků. Pouze tak může výrobce zaručit, že nádoba bude odolná vůči korozi a umožní snadné čištění. Svařování v ochranné atmosféře má při spojování ušlechtilé oceli za následek rozstřiky a výrazné převýšení svaru, které musí být nákladně zbroušeno. U svařování TIG tomu tak není.
Vysoké požadavky na svarové švy jsou kladeny také u nádob z hliníkových slitin. Ty musí být mimo jiné dostatečně těsné, aby nepropustily helium. Helium je lehké a mimořádně rychle se rozptýlí, pokud dochází k úniku z nádrže. Svařování TIG je jedním z mála svařovacích postupů, které nádoby utěsní tak, že helium nepropustí.
U turbín používaných v letectví nebo elektrárnách musí svary navíc projít zkouškou rentgenovým zářením, tzn. že nesmí vykazovat žádné póry ani trhliny. Plynové turbíny musí odolat teplotám až 700 °C, a proto se vyrábí ze slitin na bázi niklu nebo z titanu. Metodou TIG je možné tyto materiály svařit, aby prošly zkouškou rentgenovým zářením. Také při výstavbě potrubních rozvodů v elektrárnách se každý svar rentgenuje. Trubky a především svarové švy musí odolat vysokému tlaku. Svařovací proces TIG zde zaručí vysokou kvalitu nezbytnou pro bezpečnost.